12. prosince 2010

Kyberšikana a šikana - rozdíly

Kyberšikana
Šikana
Anonymní útočník
Konkrétní útočníci
Útočník má mnoho identit
Útočník se nemění
Počítačové znalosti
Fyzická síla
Publikum – přístup může mít každý
(webové stránky, blogy atd.)
Omezený počet účastníků
Těžko rozpoznatelná
Náznaky (roztrhané oblečení, modřiny…)

     Základní rozdíl spočívá v tom, že u šikany zná oběť útočníka. Ví, jak vypadá, jak mluví, kolik mu asi je, kde na ni číhá atd. U kyberšikany je útočník naprosto anonymní a ještě navíc může v kybersvětě měnit svou identitu – jednou jí pošle SMS z internetu jako Karel, podruhé jako Andrea apod. Až 40% obětí kyberšikany se nedozví, kdo je kyberšikanoval. Navíc sdělit něco přes internet je mnohem jednodušší, než říct to druhému do očí.

     U tradiční šikany rozhoduje fyzická síla, u kyberšikany počítačové znalosti. Kyberšikanovat může člověk fyzicky slabý, který se třeba mstí pachatelům klasické šikany. Může to být člověk, který by si za normálních okolností na oběť netroufl, ale kyberprostor mu poskytuje dostatečnou anonymitu. Ale samozřejmě to není pravidlem. Útočník může být kdokoli.

     Důležitým faktorem u kyberšikany je také publikum. K webové stránce s trapným obsahem, videu na YouTube nebo skupině na Facebooku má přístup každý, kdo má internet. Oproti tomu, pokud si parta kluků vyhlédne svého slabšího spolužáka na cestě ze školy domů, jsou svědky šikany pouze ti, kteří se útoku účastnili nebo mu přihlíželi. Často se stává, že šikana jde z kyberšikanou ruku v ruce, to znamená, že si útočníci natočí reálný útok a zveřejní ho na internetu.

     Posledním důležitým rozdílem jsou náznaky, díky kterým se útoky a problémy dají odhalit. Při tradiční šikaně jich je podstatně více, např. roztrhané oblečení, modřiny po bitce, ztrácení věcí, ale i pozdější návraty ze školy, uzavírání se do sebe, nechuť chodit do školy, která může přerůst v neurózu, apod. U kyberšikany je takových náznaků méně. Problémy se dají odpozorovat z chování oběti nebo přímo prohlédnutím historie nebo kontaktů na sociální síti, e-mailu nebo ICQ a Skypu, čehož však nejsou všichni rodiče schopní.

      Pokud se s nějakým takovým problémem setkáme, je potřeba komunikovat a někomu se s tím svěřit.